...o pár dnů později

8. února 2012 v 4:14 | T* |  Mé americké záležitosti
Ve čtvrtek kolem páté hodiny ranní Cinny odjela do porodnice. Před jejím odjezdem jsem nespala díky nervozitě a po jejím odjezdu kvůli strachu. Bože, proč ten barák dělá tolik zvuků? Srdce mi bilo "vostošest". Znáte ten pocit, když jdete ve tmě po schodech a špatně si je spočítáte a on je tam ještě jeden,ten stav, kdy šlápnete do prázdna? Tak ten stav vynásobte a prodlužte o několik hodin, než vyjde slunce. Přesně tak jsem se bála.
Dospala jsem to tedy na gauči v obýváku... až když bylo světlo.
Kolem poledne mi přišla sms s nabídkou odvozu do nemocnice. Tak jsem jela. Nemocnice byl zážitek sám o sobě. Víte jak to vypadá třeba ve Střešovicích, nebo jiné prominentní nemocnici? Tak to se ani trochu nepřibližuje tomu, jak to vypadalo tam.
Cinny vypadala jako správná Američanka už po porodu úžasně! Malý přišel na svět císař. řezem 2.2. V 7.01 ráno. Byla to láska na první pohled. Byl jako skříteček z pohádky, malý človíček, kterého chcete obejmout a už nikdy nepustit.
Cinny zůstala v nemocnici až do pondělí, shodou špatných náhod tam s ní zůstala i kamarádka Kim, která měla spát u "nás", takže se mnou, což by znamenalo - NEBÝT SAMA...
Propadla jsem bezmoci. Ze čtvrtka na pátek jsem spala na gauči, se zapnutou televizí a rozsvíceným celým domem...
V pátek mě zachránila Peťula. Bůh jí žehnej. Zavolala mi, že je sama, tak ať přijdu spát k ní. Měla jsem sbaleno za 5 minut. Zakódovala jsem barák a vydala se na cestu. Ta mi za normálních okolností trvá 45 minut... Za okolností, kdy se brodíte po kolena ve sněhu, hustě sněží, a protože na brýlích nemáte stěrače, tak je velké nic vidět.... Hodina a půl očistce!
Víkend u Petruš ale stál za to. Vrátila jsem se domu v neděli, připravila vše na pondělí a šla spát, a abych dokázala, že se v domě sama nebojím, spala jsem u sebe ve "sklepě" a vydržela jsem až do rána!!!... měla jsem totiž pro jistotu za dveřmi skříň a plno jiných věcí znemožňující jakýkoli vnik do místnosti. Co vám budu povídat, jsem hrdina!
Ve znamení hrdinství bylo i pondělí. Cinny přijela po dvanácté. Slíbila jsem jí - já blb a kuchyňský negramota- KUŘE. Vždyť já nevím, jak se kuře dělá... díky Facebooku a mým milým kamarádům jsem dostala tolik doporučení, že stačilo jen si vybrat. Rozhodla jsem se pro kuře s medem, oliv. olejem, kečupem a rozinkami.
Ještě, že existuje internet. Na druhé starně jsem měla tetinku Haninku, Ivanku s Markétkou, Maminku s Vládíkem... kdo mohl tušit, že to kuře bude mít ještě krk, zadek a vnitřnosti? V USA byste čekali, že samo přeběhne na pekáč a za upečení poděkuje!
Musím říct, že to byla krizová chvíle. Děkuju všem zúčastněným. Kuře vypadalo skvěle, udělalo více radosti, než jsem čekala. Já ho pro jistotu ochutnala až dnes- v úterý, kdy jsem mu odpustila včerejší nechutnosti.
Náplní mé práce je momentálně spíš udržování pořádku a starání se o Cinny. Stala se zě mě slečna u plotny. A sakra mi to jde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirka Stejskalová Mirka Stejskalová | E-mail | 8. února 2012 v 11:52 | Reagovat

Nádhera! Miluju Tě! :D

2 Eva Bečvářová Eva Bečvářová | E-mail | 8. února 2012 v 14:23 | Reagovat

Moc pěkné popisování situace v rodině skřítečka, dojemnou i humornou formou. Je to i na knihu. Jsem na Tebe pyšná. bab

3 Jandula Travcníčků Vlčáků Jandula Travcníčků Vlčáků | E-mail | 8. února 2012 v 16:25 | Reagovat

Ty si moje šikulka viď :-* :-)

4 Rézka Rézka | 10. února 2012 v 2:58 | Reagovat

Děkuju lásky moje :-)

5 Lili Lili | 16. února 2012 v 19:10 | Reagovat

Už se těším na další článek :-)

6 chelseenka chelseenka | Web | 1. března 2012 v 22:43 | Reagovat

V USA byste čekali, že samo přeběhne na pekáč a za upečení poděkuje! :-D

7 Rézka Rézka | 2. března 2012 v 0:59 | Reagovat

Jsem ráda, že se vám líbí,jdu na další článek. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama